Historie Opery v Šárce

01.09.2011 19:23

V přírodním divadle v Šárce bude mít premiéru Dalibor (Převzato ze stránek www.praha6.cz )
 

Přírodní divadlo v Šárce 1913-1922


Přírodní divadlo v Šárce bylo ve své době ojedinělou událostí. Jeho iniciátory byli pěvec Národního divadla Emil Pollert a divadelní podnikatel Antonín Fencl. Oba přátelé si pronajali svažitý pozemek č. k. 308 v Liboci, patřící ke Kaiserovu hostinci v Čertově mlýně. Zahajovacím představením šáreckého divadla byla v květnu roku 1913 Prodaná nevěsta.
Parcela byla od jara 1913 velkoryse upravována. Plocha musela být zbavena nežádoucího porostu. Nad srázem k Čertovu mlýnu vznikla obdélníková jáma, do níž vestavěla tesařská firma základní část konstrukce, sloužící jako skladiště kulis a šatny pod jevištěm. O něco výše byl vyhlouben podélný prostor pro orchestřiště. Hlediště – s dvěma řadami lóží vpředu – bylo upraveno pro 9 526 míst k sezení a až 8 000 k stání. ( Pro srovnání – kapacita pražské Sazka Arény je 18 000 diváků.)
Celková hrací plocha obsáhla 4 000 m². Dřevěná konstrukce byla pro pohled z hlediště obložena drnem a prkna jeviště zasypána pískem, aby hrací prostor splynul s okolní přírodou. Stavbu šáreckého divadla včetně zkoušek na Prodanou nevěstu průběžně dokumentoval kameraman Václav Münzberger pro filmovou společnost ASUM. Tento němý film se bohužel  nenašel.
Při premiéře 16. května 1913 zpívali přední představitelé opery Národního divadla.
Prodaná nevěsta se hrála v tomto roce ještě dvakrát, 25. května a 1. června. Jako další titul Národního divadla se ještě téhož roku 29. června 1913 objevilo historické drama F. A. Šuberta Jan Výrava. V režii Jaroslava Kvapila se stalo monumentálním, téměř filmově pojatým představením, ve kterém účinkovalo na 500 ochotníků.
Shakespearův Večer tříkrálový 14. června 1914 v režii  Jaroslava Kvapila hrála sice činohra Národního divadla ale již na náklady Spolku českých žurnalistů. Osudný manévr, operetu populárního skladatele Rudolfa Piskáčka, kapelníka vinohradské scény, předvedlo Městské divadlo na Královských Vinohradech dne 12. července 1914.
 V tomto období se A. Fenclovi již nepodařilo zainteresovat do podniku Národní divadlo. Jeho neúčast byla pro podnikatele těžkou ranou, a proto se snažil získat k dalším představením alespoň jednotlivé umělce. První světová válka veškeré problémy rychle vyřešila. Ve válečných letech nebylo divadlo v provozu.
Smlouvu o pronájmu pozemku s majiteli hostince v Čertově mlýně obnovil Antonín Fencl v roce 1919 a ve stejném roce se do Šárky vrátila i Prodaná nevěsta opět v podání ansámblu Národního divadla, avšak v době divadelních prázdnin. Hvězdou dvou odpolední byl hostující Otakar Mařák v roli Jeníka. Představení však neměla takový ohlas jako před válkou.
Na třech uvedeních Prodané nevěsty následujícího roku 23., 24. a 30. května 1920 se již nepodílelo Národní divadlo, ale najatí členové tehdejší zpěvohry Vinohradského divadla. I v těchto představeních vystoupil jako Jeník v červenci 1920 Otakar Mařák.
 Kromě Prodané nevěsty a zmíněných představení činoherních se hrála i dramata Františka Langera (Vítězové) a Jiřího Mahena (Jánošík). Českou obcí sokolskou byla uvedena dramatická báseň Kročeje Jaroslava Naumana, českého spisovatele a básníka, aktivisty sokolské obce. Na jevišti divadla v Šárce vystupoval  v roce 1921 také mladý Vlasta Burian a to v inscenaci Don Quijot de la Mancha (fraška E. A. Longena – Pittermanna) a ve hře Lumpacivagabundus (J. N. Nestroy). O rok  později / 1922/ zde jedenkrát zazpívala i světově proslulá Ema Destinnová (G. Puccini Madam Butterfly).
 Náklady na provoz přírodní šárecké scény byly nad možnosti Antonína Fencla. Již počátkem roku 1920 se situaci pokoušel řešit založením akciové společnosti, která zde chtěla kromě divadla provozovat ještě restaurace, zoologickou zahradu, filmové město s továrnou, ateliérem a biografem atp. O rok později se snažil – bez úspěchu – prodat divadlo Zemskému správnímu výboru jako vedlejší scénu Národního divadla. Podrobnosti o ukončení činnosti přírodního divadla se nepodařilo dohledat. Soudě dle novinových anoncí se v Šárce hrálo naposledy 6. července 1922.  Ruské komorní divadlo uvedlo (v ruštině) ve výroční den upálení Mistra Jana Husa historické drama Alexandra Kotomkina - Savinského, Jan Hus.
Z nápadu, který vzešel zdá se mimoděk při společné procházce krásným šáreckým údolím, se zrodilo mimořádné divadlo. Jeho existence nebyla ani dlouhá, ani komerčně výnosná, poválečné produkce už nikdy nedosáhly takového diváckého ohlasu jako premiéry Prodané nevěsty a Jana Výravy v bohatýrských počátcích roku 1913. Velké investice se nerentovaly a velké plány se neuskutečnily, první světová válka slibný začátek zastavila. Množství zachovaných dokumentů ale neklamně svědčí o nadšení a zápalu, s jakým představení v Šárce vznikala. Divadlo připravilo neopakovatelný zážitek mnoha tisícům diváků; zaslouží naši pozornost i úctu.


Obnovení v roce 2005

V roce 2005 se podařilo operním a divadelním nadšencům Janě Divišové, která v Šárce bydlí a od pamětníků, léta sbírala informace o divadle a její přítelkyni operní zpěvačce Renée Nachtigallové obnovit tradici přírodního divadla.
A tak postupně vrátit diváky do Šárky a připomenout slavnou éru divadla, které bylo již zcela zapomenuto, se zdařilo díky vstřícnosti městské části Praha 6, která si tento projekt vzala za svůj a každým rokem se opera v Šárce uvádí v rámci oslav Dne Prahy 6. Městská část Praha 6 od počátku obnovy divadelních představení v Šárce vstoupila do projektu v roli producenta, který poskytl pozemky a veškeré náklady na přípravu a realizaci oper financuje.                 Významně pomohlo i pochopení vedení Národního divadla.
 Bylo zapotřebí i odvahy umělců, kteří do nejistého podniku s iniciátorkami vstoupili a věřili v jeho úspěch. Měli jsme za to, že má smysl dělat dobrou operu i bez komfortu, operu pro diváky sedící na mezích mezi stromy. Oblíbenost a popularita představení a vzrůstající zájem o tuto produkci (v roce 2005 asi 5 000 tisíc, v roce 2008 již 12 000 diváků) toto tvrzení plně potvrzují.

2005 Bedřich Smetana – Prodaná nevěsta  cca 5000 tisíc diváků
2006  Bedřich Smetana – Prodaná nevěsta  cca 7000
2007  Antonín Dvořák – Rusalka                 cca 12000
2008  Antonín Dvořák – Rusalka                 cca 12500
2009  Antonín Dvořák – Jakobín           cca 14000
2010 Bedřich Smetana – Libuše   cca 12000
(počet diváků uveden podle policejních odhadů)

O přírodním divadle v Šárce česká televize natočila 3 dokumenty
1998 v cyklu Lapidárium „Příběh vstupenky k stání“
2005 „Prodaná nevěsta v Šárce“
2007 „Rusalka v Šárce“

Výstavu „Mezi stromy“ o historii přírodního divadla v Šárce včetně novodobých představení od roku 2005 připravuje Taťána Součková (z materiálů Archivu Národního divadla, divadelního oddělení Národního muzea, Muzea Bedřicha Smetany a  dobového tisku)