Vyprávění p.Josefa Pavly 1

08.09.2011 21:11

Vzpomínky na kulturu, politiku, ekonomiku

Zaznamenal Vladimír Brož

Tento  text vznikl  na konci  jara roku 1995  jako autentický záznam vyprávění pana  Josefa Pavly o  Šárce a okolí.  Je souborem faktů, které již zapadávají  v zapomnění. Pan Pavla ve věku  86 let je jeden z mála žijících  pamětníků a milovníků rozkvětu života v  Šárce za 1. republiky, přesto  je jeho paměť obdivuhodná.

Šárecké údolí Podbaba, Sedlec, Horní Šárka, Podhoř a Lysolaje byly obcí Dejvice, později Praha 19 a nyní je to Praha 6. Tyto části Prahy 19 měly velký kulturní rozkvět ke konci 19. století.
Restaurace
Dále  uvedeme  počet  restaurací  v  této  oblasti. Od bývalé Koželužny, dnešní Tesla, byla restaurace U zdymadla (Čachrářka), kde působil  podpůrný  spolek  Lidumil,  který  pro  děti  pořídil  velké loutkové divadlo.  Postupujeme-li dále byla restaurace  V Oule (dnes opuštěný dům).  Další restaurace byla  v Podbabě U  nádraží, kde byl velký divadelní a tělovýchovný sál  a několik přilehlých lokálů. Zde působil divadelní soubor Ratolest. Tento soubor měl bohatou kulturní činnost.  Tento  sál  byl   zároveň  využíván  pro  tělovýchovu  DTJ (Dělnická  tělovýchovná  jednota,  sociální  demokracie).  Dále  zde působil   podpůrný   spolek   Dělnická   beseda.   Další  restaurace Břetislavka  byla centrem  divadelního a  sportovního dění.  Byl zde Sokol, který  měl velmi bohatou činnost.  Naproti byla restaurace Na Rybářce.   Zde  působil   Tamburašský  sbor   Jaro.  Další  zahradní restaurace  byla Žežulka,  dále pak  výletní restaurace  Na Šatovce.  Další zahradní a  taneční restaurace byla Pod Hájem,  kde sídlil klub tenistů. Dále restaurace Na Mlýnku,  pak restaurace Na Kaplance, kde byl podpůrný  spolek Kamarád (vysloužilý  vojáci), později divadelní soubor  Malá scéna,  která nakonec  byla přejmenována  na ochotnický spolek Roman Tůma. Později sem  také byla přestěhována loutková scéna z Podbaby.  Další menší  restaurace byla  za cihelnou (u  Dubového mlýna) na  Jenerálce. Té  se říkalo Utrejch. Poslední  restaurace na Jenerálce  byla  U  Trčků.  V  těchto  restauracích byla provozována bohatá kulturní činnost, o které se zmíníme později.
Řemesla
Pro informaci uvádíme pěstovaná řemesla ve 20. letech:
     Řeznictví:  U zdymadla - Rudolf Luňáček
  U nádraží - Luňáček Jaroslav
  U  křížku, u malé  zvonice  na  Břetislavce - Alois Luňaček
  směrem do Lysolaj  - Antonín Lašťovka
  U pumpy (na cestě do Lysolaj) - Karel Miňovský
  u restaurace Pod Hájem - Bohumil Kortus
  na Jenerálce proti Dubovému mlýnu - Březina

Potraviny:  u zdymadla - Václav Šťastný, později VČELA
  proti Oule (Kmotr) - Král
  u nádraží - Josef Černý
  u pošty (naproti vile Karlovka) - Matěj černý
  u Břetislavky - Fiala
  za Rybářkou (proti Červenkům) - ?
  proti lomu U Krausů - Anastázie Hošková
  stánek proti škole - Voborský
  proti šifoneru - Kmínková, byla také známá spiritistka
   za Žežulkou (garáž mezi Sanytrovkou a šifonerem) - Kolátor
   u Podháje konsum (později Pramen)
   Pod Mlýnkem - Josefa Baštová
   na Jenerálce vedle řeznictví U Trčků

Prodej a oprava obuvi:    proti zdymadlu - Petr
           vedle Křížku - Klápa
           ve dvoře U Křížku - Karel Vejbora
           proti Břetislavce - Vosátka
           u Miňovských (dnes pí. Svobodová) - Přenosil
           na Kaplance - Stára

Obchody s galantérií:  u zdymadla - Pařízek
       u nádraží - Josef Černý
        vedle p. Černého - A. Hrnčíř

    Krejčí:    u nádraží - Jan Hrnčíř
                  nad restaurací U nádraží - Josefa Schonová
                  za poštou - Josef Hrnčíř
                  na Žežulce za sálem restaurace - Novák
                  u Šifoneru - Helena Kolátorová
                  na Šatovce - Josef Vysušil

    Pekaři:   za poštou - Kutiš
                  za Břetislavkou do Lysolaj - Šulc, později Filip

    Tabák:    proti zdymadlu Prodej novin a tabáku - J. Zralý
               pod viaduktem - Červenková
                   U Holečků u pošty - Šilhavá
                  proti škole - Voborský
                  Na Mlýnku - Váchová

   Zámečník:  u nádraží - Josef Váňa
Truhlář:  u  pošty  velké   truhlářství - Vilém  Pojman, vyráběl maringotky a nábytek

     Tesař:    proti Oule - Václav Král prodej dřeva

Povozníci:  u Miňovských - Miňovský

Zahradnictví:  u lomu - František Červenomlýnský
     za kaplankou - Karel Matas

    Zedníci:   v Pokojné ulici - Rudolf Svoboda (stavitel)
        za Kaplankou - Bedřich Fulín

    Malíř: proti Oule - rodina Bukovských, malíři pokojů a divadelních dekorací

    Kovář:     u zdymadla - Václav Růžička

    Kamnář:    proti nádraží - Václav Bína

Holiči:    proti Oule - Boranda, zaměstnával bratry Řečinských
        u nádraží holič a vlásenkář - Souček
          proti vile Karlovce - Krofta

Cukrář:   proti Oule - Hornek
        u viaduktu - Boranda

Lakýrník:  starý mlýn u Šatováku - Antonín Matějček

 O cesty v  Šárce a   Podbabě se  staralo osm  cestářů, jejichž vedoucím  byl  později Václav      Šimůnek.  Cesty  vedoucí  do  Šárky z Hanspaulky a z Horní Šárky: Žežulák, Šatovák ze Šárky pokračuje do Lysolaj, Umrlčina, Bašťák, Kaliňák, cesta na Jenerálku. Z Mlýnku také vede  cesta  přes  kopec  do  Horoměřic  a  Lysolaj. Tyto cesty byly udržovány cestáři z Dolní Šárky. O bezpečnost na těchto cestách přes den  i přes  noc se   staralo osm  strážníků s  velitelem. Policejní stanice byla u Valentů na Žežulce.

V Podbabě byl poštovní úřad. Přednostou byla paní Ducháčková. Tato  pobočka zajišťovala  peněžní,  balíkovou  a dopisní  službu do obcí:   Horoměřice,  Lysolaje,   Podbaba,  Sedlec,   Suchdol,  Šárka a Jenerálka.
Zdravotní   službu  prováděli   v  Podbabě,   Sedlci,  Šárce a Lysolajích dva  lékaři: zdravotní rada  Dr. Ladislav Pešek,  bratr slavného fotbalisty  AC Sparty, „Kádi“ a  Dr. Vladimír Maněvský. Dále zde působil jeden zubní lékař a jeden dentista.
Šárecká  škola sloužila  pro děti  z Horní  Šárky, Dolní Šárky, Podbaby a Lysolaj.  Bylo zde pět tříd obecní  školy. Tato škola byla velice  dobře vybavená,  měla dokonce  tělocvičnu. Brigádnickou akcí byla  škola vybavena  v 60.  letech ústředním  topením. V této škole v rámci kulturního jara v  Šárce několikrát probíhaly výstavy našich slavných výtvarníků, grafiků a sochařů. Hlavním organizátorem těchto akcí  byl  doc.  Evžen  Viktora  se  svou  dcerou Helenou Viktorovou architektkou  a ředitel  školy Čeněk  Červený. Měšťanská  škola byla v Dejvicích.
Autobusové  spojení  s  Prahou  zajišťoval  pan  Pícha a bratři Bohumil a  Václav Šerpanové. Hlavní  spojení však bylo  železnicí ze stanice Podbaba do Masarykova nádraží.
Velkou   obživu  občanů   této  oblasti   zajišťovaly  veliké tkalcovny a přádelny, které  patřily p. Mautnerovy, rovněž koželužna (dnes  Tesla) p.  Traub, pokladník  AC Sparty.  P. Mautner  postavil veliké  sídliště pro  své zaměstnance  obytné domy,  tzv. domky  (za tratí u Benziny).
V  Šárce byl  v provozu  lom, proti  obchodu Anastazie Hoškové, který vlastnil p. Miňovský

Ochotnické divadlo

Divadlo Ratolest  v Podbabě vedlo několik  nadšenců, jako Alois Luňáček, Jaromír Černý, Ing. Pilc, Ing. Němec, bratří Dobrové hlavně František Dobr, jenž byl jak  vynikající herec, tak i hudebník. Dále Alois  Pavla, Václav  Šťastna, italský  hrabě Zibesoni,  Ota Severa, Božena  Nováková, Marie  Pojmanová, jako  vynikající nápověda  (tuto funkci převzala později Vlasta Pavlová) atd. Ratolest rozšířila svou činnost o  pražské herce jako  například nejslavnější pěvkyně  světa Jarmila  Novotná,   žačka  Hilberta  Vávry,   barytonisty  Národního divadla. Ve  20. letech divadelní činnost  převzala mladší generace, kterou tvořili Zibesoni, Ela a  Nina Laušmanovy, Josef Pavla, bratří Řečínských,  bratří  Bukovských,  Heda  Kasalická, Helena Matějková, Božena  Dvořáková, Rudolf  Sládek, atd.  Tento soubor  se zaměřil  na vlastenecké  hry jako  Lucerna, Maryša,  Vojnarka, Její  pastorkyňa, České mlýny  apod. Představení úspěšně  probíhala v divadelním  sále pro cca 200  diváků u nádraží. Mimo tento  soubor hostovaly soukromé divadelní společnosti  hudebního skladatele Karla  Mora nebo hudební a dramatická  společnost Havlíček.  Za zmínku  stojí fakt,  že herci těchto společností,  kteří hráli každý  den, museli sami  rozprodávat vstupenky na své představení.
Sokol
Další  velmi  bohatá  činnost  byla  v  Sokole  na Břetislavce. Symbolem Sokola byl krásný prapor,  jehož kmotrou byla Anna Nováková manželka prvního starosty Sokola Bedřicha Nováka. Sem chodili cvičit také  obyvatelé  domků  (dnes  Papírenská  ulice),  mezi  ně patřily osobnosti  jako Antonín  Varhulík (francouzský  legionář), který byl náčelníkem Sokola  v Podbabě, a  jeho bratr Karel,  který vynikal na cvičebním nářadí, a další občané. Dcera A. Varhulíka byla učitelkou. Za   svou  činnost   a  za   odboj  proti   okupaci  byla  popravena v koncentračním táboře.
    Mimo  cvičení se  Sokol zabýval  divadelní činností  a koncerty. Měl také Tamborašský sbor.  Ten vedl Alois Pavla. Také  v Sokole působil dramatický soubor,  který vedl Ing.  Pilc. Po rozchodu  v Sokole byl ustaven  soubor  Jaro.  Zakladatelem  byl  Jaroslav  Červenka, Josef Pavla,  Václav  Šoltys,  Rudolf  Sládek,  Josef  Trojan,  Jan  Schon a bratří  František  a  Karel   Řečínských.  Později  vedení  tohoto souboru, který  se rozrostl, převzal  František Kotýnek, jeho  bratr a Václav Plzák. Tento soubor byl velice úspěšný ve svém kraji.
Dále Sokol  měl velký trubačský sbor  vedený Václavem Šťastným.
    Sokol  vlastnil přírodní  Jiráskovo divadlo  v Pod  Háji vedle  vily Zuzanka.  Činnost  Sokola  v   tomto  divadle  byla  velice  bohatá.  Hostovalo zde např. Národní  divadlo s představením Prodané nevěsty, nebo  Vinohradská zpěvohra.  Hlediště přírodního  divadla pojmulo až 2000  diváků.  Jednalo  se  vždy  o  nádherná  představení  s bohatou výpravou.  Hrály se  zejména tyto  hry: Lucerna,  Jan Výrava, Polská krev,  Maryša.  Sokolu  také  patřilo  hřiště  pod divadlem, dnes TJ Republikán  (česká  házená).  V   Sokole  byly  každý  rok  pořádány Šibřinky, což byl ples s půlnočními divadelními scénami. Scénář psal Alois  Pavla, jenž  u  této  příležitosti vydával  Šibřinkové listy.  Účinkovali  zde herci  z Ratolesti  a ze  Sokola. V  roce 1928  byla uspořádána  půlnoční scéna  Z pohádky  do pohádky,  která se  těšila velikému úspěchu. Byla mezi jiným  provedena na plese, který pořádal sbor důstojníků,  ve velkém sále Lucerny.  Tohoto plesu se zúčastnil mimo generality též francouzský maršál Foche  s panem prezidentem Masarykem.  Hudbu  k  této  scéně  složil  František  Ryvora,  který pocházel ze Suchdola. Pan  prezident osobně pogratuloval skladatelům a odměnil je vavřínovými věnci se stuhami.
Podbabský  Sokol   měl  několik  sokolských   odboček  v  Sedlci v restauraci   Na  dolině,   na  Suchdole   v  restauraci   U  Šíchů a v Lysolajích v restauraci U Tučků.
Vynikajícím vedoucím ochotnického divadla Ratolest a Sokol ze Sedlce byl jevištní mistr divadla Uránie Josef Mikovec.
Divadlo na Kaplance
Majitelem Kaplanky  byla rodina Jana Kubelika.  Jan Kubelik byl syn  ředitele  školy  v  Horoměřicích,  synovcem  slavného světového houslisty  Jana Kubelika  a bratrancem  slavného světového dirigenta Rafaela  Kubelika. Jeho  sestra byla  učitelkou hudby.  V prostorách restaurace Na Kaplance bylo hlediště pro cca 200 diváků a jeviště na kterém účinkovali ochotníci divadla Malá scéna z Dejvic. Toto divadlo vedl František  Kabourek, Karel Hošek,  rodina Zavadilových,  Antonín Miňovský s  chotí a Vilém Pšenička  s chotí. V době  okupace se tato scéna  změnila na  divadelní soubor  Romana Tůmy,  který byl  hercem Národního Divadla. Roman Tůma se také zasloužil o zachování a přestěhování  loutkového  divadla  od  zdymadla  na  Kaplanku.    Loutkové divadlo zde vedli Jiří Fára a Jandečka.
   Hlavní rozvoj  tohoto souboru nastal příchodem  občanů ze Šárky    jako  Josefy  Vosátkové,  Dusy Severové, Dobruše  Matějčkové  (Truhlářové), Josefa Pavly,  který  byl  režisérem,  hercem  a  později po Karlu Matasovi    předsedou a Antonína Hlaváčka s  chotí. Významnými členy byli bratří    Sádkové s rodinami, bratří Ing. Ota a Luboš Werichové, Jan Bašta, Josef Janda, Slávka    Škvorová,  Krista Fialová,  Sláva Hornek,  Ing. Jiří Stránský,  František    Vít, J.  Jonášová, Slávka Cihlářová, Miloš Němeček, Zdeněk Pavla atd. Tento soubor  působil i na    jiných  scénách ochotnických  divadel, např.  v Podbabě, Lysolajích,    Horoměřicích, Žalově,  Nebušicích a na Jenerálce.  O úspěch souboru se zasloužil vynikající herec, režisér a zpěvák Jan Weishaupt (Svoboda). Zúčastnil se také    úspěšně na  různých přehlídkách ochotnických  souborů. Věhlasná byla    účast  na  přehlídce  v  Hronově.  Na  scéně  kromě  ochotníků  také    účinkovali   členové  Národního   divadla,  jako   Milada  Šubrtová,    Fidlerová,  Tříska,  Zikmundová   (manželka  českého  cestovatele), tenorista Béno Blachut, Zdeněk Otava,  Ivo Žídek, tanečník a sólista Kúra  s baletkami,  dále pak  členové Pražských  divadel jako  Josef Bláha,  Bety Tolarová,  tenorista Pešek,  atd. Divadlo  hrálo hlavně vlastenecké hry:  Lucerna, Vojnarka, Maryša,  České Mlýny. Na  každé představení  byly tištěny  plakáty,   jež  musely  být  za  okupace českoněmecké.
Za organizační a hereckou činnost obdržel p. Josef Pavla v Hronově zlatý Tylův odznak, což je nejvyšší vyznamenání ochotníků ministerstvem kultury. Tento odznak se uděloval pouze třem osobám ročně.
Antonín  Hlaváček nejenom  že působil  na této  scéně, ale také úspěšně  vedl   odbočku  Československého  červeného   kříže  a  byl předsedou dámské házené.
Republikán
Za zmínku jistě stojí sportovní klub Republikán. Tento Klub měl bohatou  členskou  základnu  v  Podbabě,  v  Šárce  a  okolí.  První fotbalové hřiště  bylo na Unitasce  v Sedlci v  cihelně. Později měl krásné  hřiště Pod  Hájem, dnes  jsou zde  rodinné domky  (Bumbálek, Libosvár, Čech). V důsledku jejich  výstavby na pozemku pana Ištvána se  hřiště zrušilo  a Republikán  si vybudoval  hřiště na  Jenerálce v cihelně.  Trenéry  fotbalistů  byli  Ludvík  Červenka, Josef Janda a Jaroslav Škvára. Činnost klubu byla velice bohatá a vychoval mnoho výborných  fotbalistů, kteří  dokonce hráli  v 1.  lize. Jako  např.  bratří Sláva  (AC Sparta), Josef (Union  Žižkov) a Karel (Poděbrady) Čechové, Antonín  Klempíř (FK Bohemians),  Karel Bernášek (Bohemians a později  Baťa Zlín),  Josef Čihák  (AC Sparta  a Viktoria Žižkov), atd.  Kromě  fotbalu  Republikán  měl  odbor  dámské  a mužské české házené. Vynikající hráčkou byla Gusta Dědičová (Baštová), která také hrála  v  národním  mužstvu.  Její  dcera  Květa Baštová (Janečková) reprezentovala  v  národním  mužstvu  a   v  klubu  AC  Sparta  jako brankářka. Vynikající brankářka národního mužstva byla také Helena Pikhartová (Filipová).  Fotbalista  Jan  Brož  byl  trenérem  jak  dámské, po A.  Hlaváčkovi, tak i mužské házené.  Za muže vynikl na poli mezinárodní házené jako  rozhodčí a trenér Zdeněk  Pavla, který trénoval mužstvo Karviné.
Horní Šárka
Na Horní  Šárce se nalézá  prastarý hřbitov pro  oblast Podbaba, Lysolaje a Šárka. Je zde také  kostel sv. Matěje. Původní chrám byl založen knížetem  Boleslavem II. r. 971.  Nynější kostel byl vystavěn r. 1771.  Obraz na Hlavním  oltáři chrámu páně  je malovaný r.  1699 Kristiánem  Dittmannem.  Kostel  byl  od  pradávna významným poutním místem.  Na přelomu  století zde  působil jako  kanovník Dr.  Rudolf Horský.  Byl také  říšským poslancem  a vynikajícím  řečníkem za věc českého  národa v  rakouskouherském parlamentě.  U kostela  se také každoročně od  24. února až  do 19. března  konala celopražská pouť.  Atrakce  a  stánky  byly  až  k  Dejvickému  Nádraží. U příležitosti zahájení Matějské poutě byly pořádány taneční zábavy nejenom v Šárce a Podbabě, ale také v celých Dejvicích.
V  Hospodě U  Hendlů  působil  spolek Havlíček  (po spisovateli K. H. Borovském). Významnými členy byli František Hudeček, Emil Přáda    a     sestry  Švihlovy.  Zabýval  se  kulturní  a humanitní činností    a zároveň měl  ve svém středu několik  členů, kteří hráli ochotnické    divadlo v sále  hospody. Děti z horní Šárky chodili  do školy v Dolní    Šárce.  Další divadelní  činnost  byla  provozována v  restauraci Na    Zavadilce. Tento spolek se jmenoval Tyl. Vedl ho V. Voch a významným    členem byl Josef Bláha později člen Městských divadel pražských.

    Politická činnost

         Občané  této  oblasti  byli  také  velice  aktivní  v politické  činnosti. Voliče zde měly strany:
1. Československá národně socialistická  70% voličů
2 Sociální  demokracie  později  po  sloučení  Komunistická  strana Československa
3. Lidově demokratická strana
4. Národní demokracie
5. Republikánské strana (rolníci)
6. Národně demokratická
7. Fašistická strana (Stříbrný, Gajda, Pergler)

Úspěšnými  starosty Prahy  19 z  této oblasti  byli: Jan Čech (bydlel u nás), Zavadil, Václav Jirásek.
Oblasti Prahy 19 řídili tzv. okresní odborní činitelé: Dobromil Kolátor,  Antonín  Vosátko  za  okupace  byl  za  politickou činnost popraven, Jan Bašta.
Občané  Šárky  a  Podbaby  se  nikdy  za  okupace  nezpronevěřili národnímu cítění. Oběti okupace:
Antonín Vosátka - popraven
František Fiala - vězněn několik let, pozdější starosta Lysolaj
Rudolf Mecker - vězněn
Cyril Klempíř - vězněn

Odbojová činnost  v Šárce byla u  zahradníka Matase, kde každou neděli dopoledne  se zúčastňovaly tyto  osoby: Bedřich Fulín,  Karel Matas,  Karel  Hošek  navazoval  spolupráci  s  budoucím  primátorem    hlavního  města   Svobodou,  Josef  Pavla,   z  Hanspaulky  přinášel informace  legionář  a  spisovatel   Josef  Kopta a  stavitel  Rudolf Svoboda, který  byl dříve členem  Omladiny a později  první revoluční předseda  prozatímního národního  výboru. Činnost  tohoto odboje  se soustředila na distribuci a sběr informací.
Josef  Pavla, zaměstnanec  Pražské městské  pojišťovny, bránil ve dnech Květnového povstání se  svým bratrem Staroměstskou radnici. Za tuto obranu byl  navržen na státní vyznamenání, které  odmítl s tím, že se jedná o samozřejmost.
Ve  dnech Pražského  povstání byli  jmenováni Zemským  národním výborem zástupci politických stran a organizací:
1. za Nár. soc. předseda Rudolf Svoboda, Karel Matas, Jan Bašta, Josef Pavla a Antonín Matějček
2. za komunisty Josef Suldovský, Štěpán Černý
3. za legionáře Antonín Hlaváček
4. za Sokol Karel Řehák

Lysolaje
Další osvětová činnost byla  v Lysolajích. Tato obec navazovala na činnost  v Šárce a v  Podbabě . Jednalo se  především o postavení moderní školy o něž se zasloužil František Fiala jako starosta. Dále s ním  spolupracovali  všechny   politické  organizace.  V  kulturní oblasti  působili senátor  a předseda  Advokátní komory  Dr. Antonín Klouda,  dále  pak  Rudolf  Bernášek,  vynikající  ochotnický  herec Antonín Tříska. Tříska  také působil v divadle Uránie,  zde byl také fašisty  zatčen. Jeho sestra byla Marta Třísková  z Lysolaj, jeho setřenice ze Šárky jsou Anna Brožová (naše babička) a Otilie Černá. Mimo jiné byl příbuzný se světovým hudebním skladatelem Leošem Janáčkem. V Lysolajích bydlela herečka Eva Matoušková.
Na začátku cesty do Houslí je vzácná historická kaplička, která má pramen velice dobré pitné vody.
Hudba
V  Podbabě,  Šárce  a   Lysolajích  bylo  dříve  velice  mnoho muzikantů. Také zde bylo několik kapel které vedli: Václav Hlaváček, Josef  Černý, Antonín  Melíšek, Sládek,  František Ryvora, Václav Šťastný.   Symfonický  orchestr v Podbabě byl  veden   Josefem  Novákem. Další symfonický orchestr byl na Mlýnku, který vedl Václav Javůrek s trumpetistou Jaroslavem Hrdličkou a Ing. Otou Werichem. V Sokole byl založen trubačský soubor Václava Šťastného ze Sedlce. Na Jenerálce,  v Dubovém  mlýně  se  narodil světový  hudební skladatel Mysliveček.
Karel  Hašler národní  písničkář a  skladatel a  mimo jiné  také švagr skladatele  Rudolfa Frimla žijícího  v Americe, složil  několik popěvků a písní o Šárce a Podbabě.

Doslov
Dobruše Truhlářová

 Pan Pavla byl rozený funkcionář a ve všech funkcích, které zastával i v pozdější době, pomáhal hlavně sociálně slabším lidem - tu dostali brikety nebo ošatné, někomu pomohl do domova důchodců a jinému pomohl na vysokou školu (dříve nerozhodovalo pouze přijímací řízení). A jako všude jinde ‘není člověk ten, aby se zachoval lidem všem’ tak i v tom našem milovaném údolíčku neměl p. Pavla jen samé příznivce. Ale to už tak bývá ‘čiň čertu dobře a peklem se ti odmění’. I to na sobě zakusil. Hlavně ať mu ještě dlouho slouží ta jeho fenomenální paměť a ať nás zase brzy do nějaké příjemné minulosti zavede.

 Další vzpomínka p. Pavly bude humorná s několika požadavky pro zlepšení života v Šárce